Brazilský umělec Roberto Burle Marx byl moderní člověk, malíř, grafik, ekolog, přírodovědec a hudebník. Nejvíce se ale proslavil jako zahradní architekt a jeho zahrady nejen v Brazílii, ale i v USA, Venezuele, Argentině či Malajsii, jsou obdivovány dodnes.
Zahrada u domu krajinářského architekta v Rio de Janeiro - Roberto Burle Marx
Na okraji Rio de Janeira, maskovaný převážně původními druhy rostlin se nachází původní dům a studio velkého brazilského krajinářského architekta Roberto Burle Marxe (1909-1994). Objekt zahrnuje banánovou plantáž a školku (Sitio), kapli Sv. Antonína z 16. století a hlavní dům obklopený bazény a zachráněnými architektonickými fragmenty, které navozují atmosféru ztracené zříceniny uprostřed džungle.
Spíše než následovat aktuální módu, která měla kopírovat a importovat evropské zahrady do džungle, propagoval Burle Marx v roce 1950 nový druh tropické zahrady s využitím brazilských rostlin, které byly předtím Jihoameričany ignorovány. Celá léta Burle Marx cestoval po zemi a vytvářel kolekci rostlin pro svou školku a botanickou zahradu. Nakonec se mu podařilo shromáždit více než 3500 druhů rostlin.
Roberto Burle Marx byl také malíř a své zahrady komponoval stejně jako by maloval plátno - kamenné dlažby rozlišných textur a barev se proplétají odvážnými tahy štětce vícebarevných tropických rostlin. Stejně jako biomorfické obrazy a sochy Jeana Arpa a Joana Miróa, Burle Marx rozšířil modernistický slovník uměleckého světa o jeho krajinu. Tento průkopnický přístup přitahoval pozornost Oscara Niemeyera se kterým Burle Marx pracoval na řadě projektů.
K fotkám...
Školka vznikala jako experimentální zahrada a výzkumné centrum, které Burle Marx používal k představení působivých brazilských druhů rostlin. Jeho obdiv místních krás byl v té době vzácný neboť většina Latinské Ameriky hledala podněty v evropské kultuře.
Recepční hala je obklopena lodžií postavenou ze žulových prvků ze zachráněných staveb na území Brazílie. Socha na pozadí listoví je také dílem Burle Marxe.
Bazén před lodžií je lemován výsadbou rostlin v odstínech zelené. Působí dojmem starověké jeskyně z poloviny ponořené ve vodě.
Svěží palmy pokrývají masivní betonovou pergolu, která se nachází v zadní části domu. Fíkus a Kerriodoxa elegans jsou pouze dva z 3500 druhů rostlin shromážděných Burle Marxem.
Po studiu umění v Německu se Burle Marx považoval v prvé řadě za malíře a teprve potom za krajinářského architekta. Pod vlivem práce Picassa a Le Corbusiera vytvořil Burle Marx pulsující kubistickou kompozici ve světlých odstínech červené, oranžové a modré, jejichž roviny do sebe zapadají, ale také se překrývají. Tento motiv připomíná jeho neobyčejný vzor pro 2,5 mil dlouhou vlnu pláže Copacabana.
Orámovaný dvěma svislými jednoduchými kmeny stoupá tento velký fíkus ze svého labyrintu kořenů.
Velké žulové balvany jsou usazeny mezi svěží vegetací a rybníky. Zatímco krajina působí přírodně, je vlastně velmi pečlivě vytvořená.
Zářivé bromélie zdobí linii zahradní zdi složenou z vyřezaných architektonických fragmentů ze zbořených budov v Rio de Janeiru. Zeď jakoby se vyloupla z Angkor Vat v Kambodži, kde džungle vrostla do pozůstatků chrámů.
V džunglích mimo Rio de Janiero se nachází střízlivá kaple ze 16. století zasvěcená Sv. Antonínovi, kterou Roberto Burle Marx obnovil. Velká Roystonea oleracea, také známá jako karibská královská palma, je vysazena na jedné straně budovy. Kaple stojí na kopci a slouží jako vstupní brána do domu a studia krajinného architekta.
Původně malíř, Burle Marx, používá přírodní prostředí jako své plátno. Spíše než do pozadí umisťuje krajinu (zahradu) do popředí, aby obklopovala architekturu. Změť balvanů zde vede oko k velkému fíkusu, který se tyčí na konci bazénu.
zdroj: www.architecturaldigest.com (architekt Alexander Gorlin - publikováno 29. 1. 2016)
