Vulcano patří mezi sedm sopečných ostrovů Liparského souostroví. Nachází se 20 km jižně od Lipari, má 22 km2 a asi 470 obyvatel. Právě tento ostrov dal jméno celé vědě o sopkách - vulkanologie.
Vulcano je nejjižnějším z Liparských ostrovů. Liparské nebo také Eolské ostrovy se nacházejí nejblíže Sicílii a územně náleží Itálii.
Označení "vulkán" (angl. volcano, itl. vulcano), který se dnes používá pro všechny sopky, vzniknul ve starověku. Páry stoupající z kráteru byli podle lidí dílem řeckého boha ohně a kovářů - Hefaista - jehož římským ekvivalentem byl ovšem Vulkán. Z tohoto důvodu se sopečnému kuželu začalo říkat "Vulkánova propast" (La Fossa di Vulcano). Podle projevů sopečné činnosti měl mít Vulcanus v hoře svou kovárnu, odkud pochází také další název "Stará kovárna" (La Forgia vecchia). Nyní je kráter označován jako "Velký kráter" (Gran Cratere).
Ostrov Vulcano se utvářel v průběhu milionů let sopečnou činností a dnes je tvořen pěti různými sopečnými strukturami. Prvotní sopka (Primordial Vulcano) byla částečně zničena při vzniku druhé struktury (Piano) a tvoří jižní část ostrova. Další - Lentia - byla přibližně před 14 miliony lety narušena dalším výbuchem a kolapsem kaldery, přičemž vznikl dnešní hlavní sopečný kužel (La Fossa). Kráter tohoto kužele je výsledkem sopečné činnosti posledních 5 500 let.
Severní část Vulcana představuje poloostrov Vulcanello, který se vynořil z moře v úžině mezi Vulcanem a Lipari v důsledku podmořské erupce v roce 183 př. n. l. Během dalších asi 450 let se vlivem středověkých erupcí (výlevy lávy, výbuchy pyroklastik) vytvořilo přemostění, které Vulcanello spojilo s ostrovem. Poslední erupce Vulcanella proběhla v 16. století.
Vulkanická aktivita se v průběhu posledních staletí koncentrovala především do prostoru kráteru La Fossa. Hlavní eruptivní cyklus začal v roce 1727. K rozsáhlému a doposud poslednímu výlevu ryolitické lávy, který byl nazván "vařící kamení" (Pietre Cotte) došlo v roce 1739. V dalších 150 letech docházelo k erupcím jen ojediněle a toto období vyvrcholilo zatím poslední sérií erupcí mezi 2. srpnem 1888 a 22. březnem 1890. Při nich docházelo k vyvrhování množství pyroklastik (sopečný prach, popel, až metrové kusy sopečných bomb). Sopečné bomby, vyznačující se tzv. chlebovou kůrkou (charakteristický rozpraskaný povrch), dopadaly převážně do oblasti dnešního přístavu (Vulcano Porto). Tato oblast v té době ještě nebyla obydlená, proto nedo nedošlo k žádným újmám na lidských životech ani poškození majetku. Projevy erupce Vulcana ovšem pocítili až na Lipari.
Dnes se Vulcano nachází v klidové fázi, nicméně spící sopka o sobě občas dává vědět zemětřesnou činností a výrony plynů z fumarol. Poslední zvýšená aktivita byla zaznamenána roku 1985 a vzhledem k pravidelnosti cyklů sopky se předpokládá, že by v současnosti mohlo dojít ke znovuoživení vulkanické činnosti a to zejména v okolí přístavů. Právě šíje, kterou lemují břehy Porto Ponente (Západní přístav) a Porto Levante (Východní přístav) je v současnosti jednou z vulkanicky nejaktivnějších oblastí ostrova. Na břehu a v moři se zde nacházejí fumaroly i solfatary, které spolu s bahenním jezírkem fungují jako lázně. Jezírko s bahnem (34 °C), jehož léčivé účinky jsou velice uznávány, se nachází u přístavu trajektů (Porto Levante).
Nejvyšším vrcholem Vulcana je Monte Aria (500 m n. m.). Okraj hlavního kráteru (Gran Cratere o la Fossa di Vulcano) leží ve výšce 391 m n. m. a nacházejí se zde fumaroly z nichž na povrch vystupují sirné páry (až 1000 °C). Vyhlášená je také černá pláž nacházející se na západní straně šíje, tedy na Porto ponente. Na hlavní sopečný vrchol s panoramatickými výhledy trvá výstup 2,5 hodiny. Na nižší vrchol - Vulcanello (123 m. n.m.) trvá výstup zhruba hodinu, i odtud jsou pěkné výhledy.
Pokud byste chtěli na ostrově setrvat déle, nachází se zde řada ubytovacích zařízení. Jinak se sem můžete vypravit trajektem z pevniny v rámci jednodenních výletů na Eolské ostrovy (italsky Isole Eolie) například z krásného historického městečka Tropea.
